nejoblíbenější genealogické archivní prameny:

 

1. MATRIKY

2. GRUNTOVNÍ KNIHY

3. SEZNAMY PODDANÝCH a SPPV (dále SOUPISY DUŠÍ)

4. URBÁŘE

5. KATASTRY

6. ZPOVĚDNÍ SEZNAMY (rozpracováno)

7. FONDY ŠKOL

 

1) MATRIKY

Doplněno podle Eduard MAUR: O počátcích a vývoji církevních matrik se zvláštním zřetelem k českým poměrům, HD 1969, s. 4-19

  • záznamy o udělených svátostech křtu, manželství a posledního pomazání (= temporalia podléhající správě arcibiskupa), matrikám u nás předcházely záznamy o udělených svátostech dosvědčené před městskou radou (např. svatební smlouvy)
  • zavedení matrik souvisí s procesem disciplinace věřících (nejvíce sledovány sňatky –nejvíce přestupků, příbuzní, bigamie atd.)
  • nejstarší – starověk (Egypt, Řecko, Řím) – zájem o evidenci počtu narozených a zemřelých dětí, převážně pro daňové a vojenské účely; od 8. st. také Japonsko – objevuje se zde něco, co lze označit jako matriku (registr narozených a zemřelých)
  • křest, sňatek a úmrtí evidován církví již v době římského impéria – křestní registra vedena prokazatelně od počátku 3. st., matriční evidence přetrvává v románských zemích i po pádu říše (řada nařízení: 6 st. – 7. st.)
  • cílem matrik evidovat udělené svátosti a vzniklé příbuzenské svazky, vč. duchovního příbuzenství kmotrů, které bylo považováno za překážku bránící uzavření sňatku => nejstarší nesporná dochovaná matrika = zlomek gemonské matriky (1379-1404) → řada italských měst, např. Treviso (1398), Lucca (1444),  Itálie nařízení vedení matrik 1517, opět jako důvod evidence kmotrů); ve Francii Bretaň 1451, Tournai 1482
  • v nerománských zemích souvisí počátky matrik s evropskou reformací - spojení protestantismu se světskou mocí, které pomáhá jejich rychlejšímu prosazení: Anglie – 1532 cedulky o úmrtí obyvatel (nejstarší anglické matriky 1513)
  • jazykově německá území – Basilej 1490 (patrně pod vlivem francouzského příkladu, nemělo ale pokračování), 1526 Curych (křestní matriky, souvisí s bojem proti anabaptismu), Norimberk 1524, Štrasburk 1525 (matriky oddaných, ne křtěnců – zde patrně převládl zájem měšťanstva evidovat manželský původ). Katolická část Německa – nařízení synody v Hildesheimu 1539 o registraci křtěnců a kmotrů 1548 Augšpurská synoda – nařízení vést registra křtěných, oddaných, zemřelých a biřmovaných, v praxi až po TK (1563)
  • diecézní synody – u nás olomoucká (1591) a pražská (1605), Slezsko 1579, UH 1515, Polsko před 1550 ve městech, větší rozšíření ale až v 17. st.; Rakousko – nejstarší sv. Štěpán ve Vídni 1522, Dánsko 1623, Švédsko – obecné nařízení až 1686 (nejstarší seznam farníků 1622), Finsko 1648, pravoslavná církve zde eviduje farníky až od 18. st.; Rusko 1764, v baltských oblastech Ruska vznikají první matriky již na konci 16. století; od 1620 povinná registrace v některých koloniích na území dnešní Kanady a USA
  • zavádění civilní evidence obyvatelstva – Francie 1792, Anglie 1836, Itálie 1861, Rakousko civilní evidence až po anšlusu 1939, Polsko 1945, „Jugoslávie“ 1946, ČSR 1950, SR 1895, Hlučínsko – do 1918 platil pruský civilní systém
  • nejstarší matriky u nás – většinou severozápadní pohraničí, tj. oblasti osídlené německým protestantským obyvatelstvem (vliv sousedního luteránského Saska na podkrušnohorské oblasti): 1531-1602 matrika oddaných Jáchymov (→ SOA Plzeň, od 1546 i křestní), 1541 Horní Blatná  → 1544 Abertamy
  • východní a jižní Čechy z nejstaršího období spíše výjimečně (náboženství, zahraniční vlivy) – obecně protestantské matriky většinou podrobnější a vedeny pečlivěji (lze zobecnit jen do určité míry); střední Čechy – nejstarší Slaný 1556, Kutná Hora 1573, Praha - sv. Jindřich 1584, Sv. Tomáš 1590 (augustiniáni), sv. Jakub 1598, jižní Čechy 1587 Vyšší Brod, 1599 Hosín u Hluboké, východní Čechy -  Vysoké Mýto 1609; Slezsko 1571 – Razová u Bruntálu
  • vedení matrik pravidelnou záležitostí až po 30leté válce (neznamená to, že by se komplexně zachovaly), nejpozději se objevují matriky úmrtí (kontrola je zde nejméně důležitá – až ve druhé polovině17. st.)
  • vnější podoba matrik a forma zápisu:
    • cílem zejména evidence křtu (zájem pokřtít co nejdříve, v případě nouze mohly křtít i porodní báby), sňatku a úmrtí (zde jde o poslední pomazání)
    • nejstarší matriky – dlouho se nedaří prosadit podobu nařízenou římským rituálem r. 1614, zpočátku velmi jednoduché, jazyková a obsahová nejednotnost odstraněna až státními zásahy 18. st.; matriky oddací a křestní vedeny pečlivěji, jazykově LAT, ČJ a NJ (záleží na faráři a jazykovém prostředí dané oblasti)
    • u řádových kostelů a far zapisovalo do matrik více rukou: kostelník, kantor, do r. 1784 zápisy vedeny smíšeně: česky, německy, latinsky
    • starší matriky menších rozměrů, hl. 17. st. (nedostatečná správa => objíždění velkého území – matriky si musí brát s sebou => potřebují menší rozměry
  • zásahy státní moci - motivovány statistickými potřebami (daně, vojenské odvody)
    • 1771 zaveden bezplatný zápis do matrik pokřtěných
    • 1771 - zavedení čísel popisných domů, 1805 - přečíslování, během 19. st. u některých měst dochází ještě k dalšímu přečíslování (v badatelnách dostupné konkordanční tabulky ?)
    • 1774 - guberniální nařízení o opatření matrik před ohněm
    • 1779 - nařízení, aby lidi neměnili svá rodná jména – zakázáno uvádět pouze křestní jméno, označení podle gruntů, tzn. povinné příjmení; více omezeno až dekretem dvorské kanceláře 1826, 1866 pravomoc k povolení změnit rodné jméno udělují zemské úřady, přezdívky se udržely dlouho
    • 1789 - matriky se stávají veřejnými listinami
    • 1784 - matriční patent Josefa II. (projev populacionismu, zároveň matriky důležitým podkladem pro soudní rozhodnutí) - zaveden nový zevrubnější formulář (s obměnami užíván až do 1949) – oddělení všech 3 typů matrik, židovské matriky mají kontrolovat katoličtí faráři, spadá i do kompetence krajských hejtmanů (→ evidence pro vojenské účely, pořizují z toho výpisy => krajské tabely a zemské sumáře)
    • 1785 - LATINA → ČEŠTINA a NĚMČINA
    • 1790 - nařízeno zavedení abecedních indexů → snazší hledání (trvá delší dobu než se prosadí, 1802 rozšířeno i na starší matriky)
    • 1792 - zavedení foliace (cílem zabránit zneužití) – počet stran má být na matrice uveden, prošít stužkou a zapečetit
    • 1794 - nařízení, v oddacích a křestních matrikách nově panství a místo odkud pochází nevěsta, včetně čísla domu a jejích rodičů
    • 1799 - zavedení matričních duplikátů ve všech zemích monarchie (zabránit ztrátám – zejména požáry): 2x opsat, vikář má kolacionovat a poslat na konsistoř →1800 – nařízení zmírněno: jen jednou ročně v jednom opise
    • 1801 - dvorský dekret – při dlouhé nepřítomnosti otce mají být nové děti zapsány jako manželské podle zásady „pater is est, quem justae nuptiae demonstrant“
    • 1829 - dvorský dekret – nekatoličtí duchovní správci mají právo vést všechny 3 druhy matrik, dupliky matrik musí ale zasílat katolickému faráři, který je připojí ke své matrice        
    • 1949 - matriční zákon č. 268 Sb., zaveden jednotný systém státních matrik, církevní matriky prohlášeny za majetek státu – přešly pod strávu NV, „neživé“ matriky (do 1870) postupně předány do archivů (1950-1952
  • matriky nekatolíků
  • 1781 - Toleranční patent – nekatolické matriky augšpurského a helvétského vyznání – veřejnými listinami až 1829, 1868 povoleny občanské sňatky, 1870 civilní matriky rodné a úmrtní (zapisují se sem bezkonfesijní a příslušníci státem neuznaných církví či katolíci, kteří chtějí uzavřít civilní sňatek; po formální stránce se neliší od církevních matrik – politické úřady, které je vedou ještě dlouho používají stejné tiskopisy jako církev) – vedou okresní hejtmanství a obce
  • uložení matrik: SOA => Pha → NA (zde i ve fondu APA duplikáty matrik, pražská arcidiecéze, židovské matriky –  na Moravě nejsou židovské matriky uloženy na jednom místě, proto také vznikal jejich soupis), Praha - AHMP;  jižní Čechy → SOA Třeboň; západní Čechy → SOA Plzeň; střední Čechy → SOA Praha; Ústecký kraj →  SOA Litoměřice; východní Čechy → SOA Zámrsk; Morava a část Vysočiny  → MZA Brno; Slezsko → ZA Opava; židovské → NA (na Moravě roztroušeno); vojenské matriky → VHÚ (Invalidovna); univerzitní matriky → Archiv UK, něco vydáno (Truc + Karel Beránek)

 

2) GRUNTOVNÍ KNIHY

  • (registra gruntovní, Grundbücher, Dreydringbücher, Taydingbücher, Gewährbücher, Kauf- und Handelsbücher, knihy purkrechtní) spíše patří mezi veřejnoprávní písemnosti
  • evidence nemovitého majetku podaných a změn s ním spojených => držitelé nemovitostí, břemena, dluhy, pravidelné roční splátky (vejruňky), někdy i víceméně obšírné popisy živého a mrtvého inventáře na gruntě, množství zásob obilí a píce po bývalém hospodáři, jeho dluhy, vejminky apod. – vzorem městské knihy (př. Registra zápisů panství pardubického z r. 1508, chronologické zápisy bez ohledu na jednotlivé grunty či vsi; zpočátku vliv městských knih převládá) a  urbáře (některé nejstarší PK mají v úvodu popis dané usedlosti z urbáře včetně povinností vůči vrchnosti, např. 1570 kladrubský klášter)
  • objevují se od 15.-16. st. – většinou zaváděny v souvislosti s tím, jak se vrchnost vzdává svého práva odúmrti a se zakupováním poddaných (evidují nejen komu daná nemovitost patří, ale i kolik splátek zbývá a břemena s tím spojená, dále pohledávky a dědicko-právní záležitosti); nejstarší z pardubického panství 1494 – osobní vlastnické právo poddaného – možnost relativně volné dispozice se svým nemovitým majetkem, potřebuje jen souhlas své vrchnosti
  • několik podob
  • zápisy podle rychet (jednotlivé vesnice seskupené do větších obvodů) – v rámci vesnic má každý grunt přiděleno několik listů pro pokračování v zápisech =>během 16. stol. * tzv. reálná folia: každý statek na samostatném listě (pro přehlednost), pro každou ves samostatná pozemková kniha, zpočátku jak jim to přišlo pod ruku

 

3) SEZNAMY PODDANÝCH (VEDENÉ PRO HOSPODÁŘSKÉ ÚČELY)

  • mannschaftsbücher (stavění sirotků, popsání lidí poddaných) - nejstarší zachované = rožmberské z 80. let 16. st. (Prachatice, Třeboň, Vimperk), všichni poddaní (jmenný spoupis: hospodáři a jejich manželky, děti před zpovědním věkem, sirotci, podruzi a často i čeleď v určitém roce,  jejich věk, u dětí, kde v dané době jsou – ve službě, na řemesle, ve vojsku aj.) => oblíbené u demografů – je jich ovšem málo, hlavně jižní Čechy; z předbělohorské doby a 17. st. dochovány velmi torzovitě, později celé řady, pro celá česká panství. Nejedná se o soupisy duší, které vedla církev (uloženy ve příslušném fondu farního úřadu, SOkA).

 

SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY (1651)

  • jméno osoby, stav, povolání, věk a údaje o náboženství (u nekatolíků poznámka, zda je či není naděje na obrácení), u členů rodiny rodinný stav; potíže s odevzdáváním – někteří laxní => v červnu 1651 další patent – vypracovat alespoň sumární výkaz nekatolických osob a odeslat ho ihned do Prahy; chybí Prácheňsko a Litoměřicko + díry i v dalších krajích, např. Kouřimsko – dnes těžko zjistíme, zda se chybějící soupisy nedochovaly nebo byla vrchnost tak laxní, že je ani nevyhotovila; formulář vyplňoval buď sám majitel panství nebo – častěji – úředníci vrchnostenské kanceláře (hejtman, písař, správce), ve městech městští úředníci → formuláře prostřednictvím krajských hejtmanů na místodržitelství; neeviduje duchovenstvo a vojsko; vhodné kombinovat s SA, Berní rulou, jmennými zpovědními seznamy a písemnostmi vrchnostenské správy; struktura – následnost osob na jednotlivých panstvích se většinou opakuje: majitel panství a jeho rodina → sloužící na zámku a v poplužním dvoře + čeleď → jednotlivé vesnice, někde rozepsané na dvory, pivovary, sladovny, fary, školy apod.; v některých soupisech po poslední rubrice následují poznámky s nejrůznějšími údaji, např. „od prvního máje má cedulky ukázati“;
  • základní jednotkou není farnost, ale panství; v důsledku migrace poddaných mohlo dojít ke zdvojování zápisů a některé osoby mohly vypadnout (dá se dohledat ve vrchnostenských kancelářích a  APA), zajímavosti – např. část nekatolíků ve východních Čechách, aby nemusela konvertovat ke katolicismu, konvertovala k judaismu
    • NA: SM, R 109/45 → edice
    • Eliška ČÁŇOVÁ: Soupis poddaných podle víry, PH 0, 1992, s. 69-79.

 

4) URBÁŘE

  • termín urbář se objevuje až v 16. st. ředtím označení registra bonorum, registra censum či cabreum (= zkratka z capi brevium, na statcích řádu Maltézských rytířů užíváno ještě v 17. a 18. st.)
  • velmi starý pramen – viz Ostrovský, nejstarší už na konci 13. století (edice J. Emler)  => kontinuita X obsahová diferenciace - od 16. st. běžnou součástí vrchnostenské správy: původně jen předpis a soupis poddanských dávek a povinností, v novějších i podpis vlastního hospodářství poddanského (počet usedlostí) i vlastního režijního hospodářství, účetní předpisy předpokládaných výnosů (= norma do budoucna) => často se na jejich základě prováděly odhady
  • vyčleňují se z nich výběrčí rejstříky (seznamy skutečně odvedených platů a dávek) a a robotní rejstříky (výkazy o vykonaných robotách)
  • na jejich základě vyhotovovány urbariální sumáře  (celkový přehled o stavu a finančním výnosu celého velkostatku) a správní urbáře (soupis hlavních podniků => jakýsi rejstřík jednotlivých hospodářských jednotek v rámci panství)
  • základní jednotkou panství; pozemkové knihy - statek
  • většinou ukládány v truhlici u důchodního písaře
  • nespolehlivé – nesestavují se soustavně, vznikají v různě dlouhých intervalech, většinou u příležitosti prodeje panství, změny vrchnosti, předání majetku zletilému sirotku atp. => často nebyly aktuální, mnohdy vznikají prostým opisem starších předloh => nutná kritika
  • od konce 17. století postupně nahrazovány katastry, soupisy aj.
  • soupisy urbářů:
    • západočeské
    • Květoslava Haubertová, Gustav Hoffmann, Ladislav Lešický: Soupis západočeských urbářů. 2.pol. 13. stol.-1773, Plzeň 1993.
    • severočeské
    • Josef Gebauer: Příspěvek k poznání severočeských urbářů, Praha 1971.
    • východočeské
    • Tomáš Šimek, Jiří Kuba, František Zahrádka: Soupis východočeských urbářů. 2. pol. 13. stol.-1776, Zámrsk 1997.
    • jihočeské
    • Adolf Kalný: Soupis urbářů jihočeských archivů 1378-1773, I-II, České Budějovice 1976.
    • další
    • Josef Křivka: Hospodaření českého sedláka ze středních Čech ve druhé polovině 19. století, Praha 1994.
    • Josef Tlapák: Přehled vývoje lesnictví  v českých zemích ve 2. polovině 19. století, Praha 1980.

 

5. KATASTRY

Na základě skript Československá diplomatika do roku 1848, s. 252-267. 

  • předbělohorská bern í přiznání – vrchnosti nepřiznávali skutečný stav, finanční požadavky dvora rostou, svolené berní částky nestačí => dvůr dočasně zavádí potravní daň, tzv. akcíz (vybírání svěřeno zeměpanským úřadům), stavy potřebují sestavit podrobné a přehledné podklady pro berní repatriaci => nutnost sestavit zemský katastr
  • Berní rula (1654)
    • v elaborátech jednotlivých komisí odchylky způsobené různou praxí: měly se opírat o urbáře a pozemkové knihy, na místě porovnat skutečný stav – vzhledem ke krátké době jen povrchní revize
    • každý kraj v samostatných svazcích velkého formátu: soupis podle jednotlivých dominií (královské statky → duchovenské → panské→ rytířské → městské, závěrem svobodníci, manové atp.), uvnitř dominia jednotlivé obce a osady – na 1. místě většinou města, v každé obci zachyceni všichni tehdejší usedlí poddaní (podle svého majetku zpravidla rozděleni na 3 skupiny: sedláci, chalupníci, zahradníci => nejsou zde uvedeni podruzi, čeleď – neměli žádný zdanitelný majetek) – u každého z nich uvedena celková rozloha jeho polí, výměra ozimů a jařin + počty dobytka podle druhů; dále zachyceny pusté usedlosti, pohořelé a nově se usazující v letech 1652-54; nestejným způsobem zachycovány mlýny, kostely, fary, lesy, počet ovčáckých mistrů a pacholků, bonita půdy
    • počet osedlých se měnil + po požáru osvobození od berní na 3 roky – zjišťuje berniční úřad
    • nedostatky – majetkové a výnosové přecenění některých oblastí, hlavně horských => stížnosti poddaných – výsledkem podrobnější přepracování celého elaborátu = revizitace 1667-82 nahradila rulu na všech dominiích, kde byla provedena, vlastně nový neúplný katastr; revizitační nález každého statku ukončen obsáhlým zhodnocením hospodářské a sociální situace jejích obyvatel, zpravidla zde i podpisy členů visitační komise – platí až do 1748 (1714 správa berně přešla na zemský výbor)
    • na Moravě lánské rejstříky – předlohou k nim přiznávací listy vrchností – odevzdávány stavovským berním úřadům do února 1656, v následujících dvou letech revidovány 2 visitačními stavovskými komisemi; stejně jako v Čechách zachycena pouze poddanská orná pole , nebyl zde pořízen berní soupis pro královská města → 1669-79 druhá lánová vizitace => * lánské rejstříky – vypracovány pro každé moravské dominium, první moravský katastr, který se zachoval v úplnosti – z 1. lánové visitace máme jen některé sumáře; berní jednotkou není osedlý, ale lán

 

  • Tereziánský katastr (1712-1757) platný do 1785
  • majetková (daňová) přiznání
    • nejcennější část, zejména pro svou obsáhlost, * 1712-1714, autory úředníci jednotlivých vrchnostenských kanceláří, městští úředníci a faráři
    • jednotná šablona – 4 druhy přiznání:
      • duchovenské fasse – stav všech kostelů, kaplí, far, škol, info o movitém a nemovitém majetku, důchody, kultovní náčiní, přifařené oblasti; vypracovány většinou místním farářem – ručí za správnost
      • dominikální fasse – poprvé bezprostřední majetek vrchnosti a její důchody, hl. vrchnostenské nemovitosti (dvory a pozemky všeho druhy), peněžní a naturální důchody a roboty poddaných; vyplňují úředníci vrchnostenských kanceláří, za správnost ručí správce dominií nebo majitel
      • rustikální fasse – nejpodrobnější, největší a nejvýznamnější – stav nemovitého majetku i způsob obživy a situace poddaných v takové úplnosti jako nikdy předtím; jednotlivé usedlosti na každém dominiu (přesné popisy, bohatá rubrikace – celkem 5 listů, i řemesla na vesnici, stavy dobytka, pohyb půdy, zákupní a nezákupní držba atd.)
      • městské fasse – rubrikace podobná jako u poddanského majetku, tj. v rustikálních fassích, navíc doplněno o pivovarnictví
  • situace na Moravě – Moravský tereziánský katastr
    • hlavní rektifikační komise až 1748
      • přiznání vrchnosti 1749-1760, revize není tak rozsáhlá a důsledná jako v Čechách, další rozdíl – základní jednotkou není osedlý, ale berní lán (návaznost na lánské rejstříky)
      • dominikál – přiznání 1749, žádná revize, platné až do 1820, kdy vznikla matrika výnosu pozemkového (jako základ pro výpočet daní až do 1851 - stabilní katastr)
  • situace ve Slezsku – Karolinský katastr
  • nemá obdobu Berní ruly ani Lánských rejstříků => až do ½ 18. st. základem pro výběr daně nekontrolovaná přiznání
  • 1. etapa 1712-15 = přiznání vrchností (dominikál i rustikál)
  • 2. etapa 1721-29, 1733-39 revizitace
  • základem pro výpočet berní až do 1820 – matrika výnosů pozemkového → 1851 – stabilní katastr

 

  • Josefínský katastr (1785-1790)
    • berní agenda odňata stavovskému výboru a svěřena do správy gubernia, vzniká ve všech českých zemích identickým způsobem (součástí urbariálních a berních reforem)
    • rozdíly oproti předchozím katastrům
      • při soupisu půdy se nerozlišuje forma vlastnictví, tzn. zda jde o rustikál, dominikál nebo záduší
      • základní jednotkou územní organizace katastrální obec (území jedné či několika vsí/osad), dříve panství
    • základním materiálem hlavní knihy obecních přiznání z roku 1785 – v každé katastrální obci sepisovala komise (geometr, zástupce vrchnosti, rychtář a obyvatelé obce) – popisuje systematicky podle jednotlivých tratí, měří a postupně zapisuje každou parcelu s uvedením majitele, pro pořadí zápisů rozhodující poloha pozemků, ne stavovské zařazení majitele, první parcelou je většinou kostel => postupují od návsi (podle čísel popisných)
    • pro každou obec sumáře plodin – uloženy odděleně od ostatního materiálu, informace o rozloze, cenách a výnosu lesnických a zemedělských plodin – na jejich základě v kombinaci s hlavní knihou přiznání vypočítána daň, kterou měli zaplatit

 

  • Stabilní katastr
    • přípravy zahájeny císařským patentem z roku 1817
    • základní organizační jednotkou katastrální obec – jiná než josefská (menší, př. Čechy – J: 6000 katastrálních obcí, Stabilní: přes 9000)
    • všechny údaje vychází z přesného trigonometrického měření každé parcely, provádí najednou několik tzv. polních měřičských skupin, protáhlo se (Čechy 1826-1843)
    • několik druhů písemností pro každou katastrální obec
      • 1) popisy hranic katastrálních obcí
        • pořizovány na místě (geometr, vrchnost, rychtář a někteří významní členové obce) => komisionální zjištění hranic obcí, v příloze náčrtek kú se zachycením všech základních hraničních bodů, vlastním výsledkem přesné a detailní katastrální mapy (1: 2880) – ještě předtím udělali litografické kopie, které byly následně postoupeny ústřednímu archivu pozemkového katastru ve Vídni, kde zůstaly v původním stavu bez dalších zásahů až do 1918; originály map = indikační skicy (z nich vychází i původní pozemkové mapy = přílohy pozemkových knih), obsahující terénní poznámky pracovníků, lze vyčíst č.p. domů, majitele polností apod.
      • 2) originál stabilního katastru
      • většinou pořizoval geometr → úřední kontrola → kolacionování s příslušnou indikační skicou – velmi objektivní, snad jen jedna stížnost; několik částí:
        • protokol pozemkových parcel – všechny pozemky podle jejich číslování, druh a údaj o majiteli, plošná výměra
        • protokol stavebních parcel – jednotlivé domy, info o majitelých, druh budovy – obytná, sýpka, stodola, chlév
        • abecední seznam majitelů se zachycením všech topografických čísel všech parcel, které mu patřily
        • výkaz o využití půdy – rozděloval všechny pozemky v dané obci podle jednotlivých druhů
  • duplikát stabilního katastru
    • vzniká v rámci ekonomického hodnocení výnosu a bonity jednotlivých pozemků
      • kopie protokolu pozemkových a stavebních parcel – doplněno o další rubriky týkající se výnosů
      • celá řada dalších protokolů – např. protokol o cenách zemědělských produktů, o výši sklizně, o nákladech a výdajích na obdělávání pozemků => intenzita hospodaření, produktivita práce, protokoly o mzdách za zemědělské práce atp.
    • nejcennější částí duplikátu stabilního katastru je tzv. katastrální oceňovací elaborát – nejvšestrannější popis všech obcí v zemi pro první polovinu 19.st.: poloha obce, klima, obyvatelstvo (počet, strava, obydlí, řemesla, druh a rasa dobytka, druh pěstovaných plodin, stav hospodářského nářadí atd.), podobný elaborát i pro lesní část katastru => dobré informace o lesnictví; do dnešní doby kontinuita v označení parcel

 

6. ZPOVĚDNÍ SEZNAMY

 

zpovědní seznamy - velikonoční zpovědi; podle jednotlivých okrsků; kolik kostelů a jakých – farní, děkanský, filiální, podpis faráře, na konci zpovídající se ti, co se zpovědi vyhnuli; opis na arcibiskupství; vlastníci heretických knih (= podezření z hereze, ale ještě nedokázána; často mlynáři), kupčení se zpovědními cedulkami; edice:

  • Eliška ČÁŇOVÁ: Nejstarší zpovědní seznamy pražské arcidiecéze 1570-1666, 1973; 1628-1670, 1983.
  • J. V. ŠIMÁK: Zpovědní seznamy arcidiecéze pražské 1671-1725, 1934.

.....................

 

  • soukromá osoba ucházející se o udělení městského práva (propuštěný poddaný či měšťan jiného města či potoměk měšťana – další generace se musí opět ucházet, nedědí se)

 

© Romana Kmochová, Martin Šulc

na základě přednášek doc. Jiřího Šouši a dr. Zdeňka Hojdy (diplomatika novověku, nauka o pramenech)