s pomocníky v Hradečně (1938) a při práci v Jenštejně u Prahy (1958)

Mikolášek Jan (1887-1973) 

V kostce:

1889- 20. léta 20. stol.: žije v Rokycanech, kde provozuje vlastní zahradnictví a květinovou síň, dodává zeleninu

období 1. sv.v.: tráví studiem a učednickou praxí ve Vídni a v Budapešti

1930-1946: sídlí v Hradečně u Kladna, kde provozuje léčitelskou praxi, během německé okupace jej navštíví kladenské Gestapo a různí prominentní nacisté, je přinucen umístit si na svůj vůz nacistickou vlaječku, mj. za což je po válce obviněn z kolaborace. Mezi lidmi panuje strach, aby kvůli jeho osobě nepostihla Hradečno pohroma, jako nedaleké Lidice. Během války přichází o dva sourozence a synovce. Bratr Antonín zemřel po návratu z internačního tábora, bratr Alois v KT Osvětim, synovec Antonín padl v boji o Francii.

1946-1959:  postavil nový dům a zakoupil větší zahradnické pozemky v obci Jenštejn u Prahy, kam za ním dojíždějí pacienti z celého Československa a čekají dlouhé hodiny až na ně příjde řada. Mikolášek zde zaměstnává 2-3 pomocníky a čelí  obviněným, že zadržuje pracovní sílu pro budovatelský průmysl. Zápotocký jej chrání až do své smrti. Poté je Mikolášek obviněn z krácení daní, korupce a z předražování balíčků s bylinkami. V té době podporuje několik českých nadací a spolků a stýká se i s lékaři, kteří jej občas navštěvuji. Jeho vila mu byla státem zabavena a nyní se v ní nachází domov seniorů.  Jan Mikolášek neměl přímé dědice.

1959-1973: poslední léta života proživá v chudobě u primáře doc. MUDr. Karla Urbánka, v jehož hrobě na Olšanech je také pochován. Hrobka je v současnosti k adopci (viz HS Olšany). V posledním dopise z roku 1972 příbuzným se loučí větou: "je mi 83 let a už bych rád umřel".

s malířem Maxem Švabinským

se Zápotockým (mj. prezidentem, který podepsal nejvíce rozsudků smrti)

jeden z mnoha dopisů pacientů, kterými se Mikolášek hájil před soudem

během soudního přelíčení, 1959 (Jan Mikolášek a jeho pomocník Antonín Buchnar)

z dobového tisku, 1959

z dobového tisku, 1959                            Naše soudnička, "Konec divotvorce Mikoláška", 1959