INTERAKTIVNÍ MAPA MÍST

Legenda: červeně poddaní, fialově měšťané, modře drobná šlechta a svobodníci

Data map (c) 2013 Geo Basis-De/BKG (c 2009), Google, basado en BON IGN Espaňa. Pro nekomerční používání.

ZDE mám nějaké staré nákresy předků

Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!

K.H.Mácha, Máj (1836)

ARCHITEKTURA (Polabí) - v historii se zde rozšířil typ řadových vesnic tvořených obvykle dvěma řadami usedlostí orientovanými podél komunikace nebo vodního toku. I když se jedná o domy stavěné v úrodné oblasti, přesto zůstává nejstarší zástavba přízemní se základním typem roubeného "polabského domu", pro nějž bylo typické omazání celé stavby hliněnou mazanicí ("v kožichu"). Později se stavělo ze sušených nepálených cihel. V důsledku rychlého hospodářského rozvoje je roubený dům koncem 18. stol. nahrazován domem zděným. Některé domy mají ještě v 19. stol. tzv. "dymníky" - předchůdce komínů z proutí nebo prken omazaných hlínou, zavěšené na stropní trám, aby kouř unikal na půdu. Vrcholem vyspělého lidového stavitelství jsou zděné polabské selské usedlosti s honosnými štíty a branami.

KROJ: Je to území, kde se selský kroj brzy poměstštil a poměrně brzy úplně odložil. Pro určení krojového typu se zachovalo jen málo dokladů svědčících o tom, že v bohatém kraji se lidé strojili honosněji než jinde v Čechách. Bohaté selky si dávaly vyšívat své plachetky stříbrem a zlatem, řetízkem i plně. V celém Polabí ženy nosívaly zvláštní maličké čepečky s půdou bohatě, složitě a jemně mřížkovanou, ve které byly vyšité vzory tulipánů. Obdobné motivy se objevují i na tylových zástěrách. Čáslavsko a okolí Nymburka spojuje záliba v plátěných, karmazínem vyšívaných zástěrách, loktuškách. Na východě vidíme vliv kopcovitých krajů v hojném užívání ručně tkaných látek. Kroje z okolí Hradecka vynikají nejbohatšími loktuškami a zlatě vyšívanými čepci. V mužských všedních lidových oděvech se nezachovalo mnoho zvláštností, shodují se téměř s kroji z oblasti středních Čech. Sváteční oděv mužů se vyznačoval kvalitou užitých materiálů - vesty nazývané punt bývaly šity z hedvábí nebo damašku, kalhoty ze sukna, manšestru nebo kůže, límečky košil se bohatě vyšívaly zlatem. Jako pokrývku hlavy muži používaly podle města cylindry.

Novopacko

Severovýchodní Čechy jsou oblastí, v níž se prolíná řada vlivů. Oblasti Podkrkonoší a Pojizeří jsou kraje rukodělné výroby. Ještě na počátku 19. století se téměř v celém Podkrkonoší pěstoval len, proto zde své uplatnění našli především tkalci, textilní tiskaři, soukeníci, ale i kameníci, brusiči drahokamů, skláři a uhlíři pálící na milířích dřevěné uhlí. Kraj s bohatou historií lyžování a řezbářskou tradicí, především výrobou betlémů.

ARCHITEKTURA: Pro tuto oblast je typická varianta českého roubeného domu s lomenicemi a podstávkou, obvykle patrového, s přečnívající pavlačí, v čemž lze spatřovat německé vlivy. Na vnějšku stavby se pečlivě udržovalo ostré, působivé střídání tmavého trámoví a bílé nebo barevné hliněné výplně - mazanice. V Pojizeří se stavěly i velké, často patrové statkářské dvorce, tzv.turnovské statky. Dochovaly se zde i domy, které hleděly předním štítem k jihu a k ulici přibíhaly zadní stranou, kde byly chlévy. Tyto obrácené roubené domy využívaly orientaci k rannímu slunci. Pozornost zaslouží i interiéry statků. V lidové výrobě se uplatnili místní truhláři, kteří byli vyhlášenými mistry malovaných truhel, misníků a skříní turnovsko-podkrkonošského typu. Samoty v Podkrkonoší a horské "boudy" v nejvyšších horských partiích vznikaly ze snah osídlit lesnatou kopcovitou krajinu po třicetileté válce (17. stol.). Osídlovalo je německé obyvatelstvo.

KROJ: V chudém kraji Podkrkonoší se déle než ve středních Čechách udrželo pevné bílé plátno. Výšivka byla jednoduchá. Pozornost zaslouží pevné ženské čepce zdobené nitěnými uzlíčky nebo všitými polodrahokamy - českými granáty. Při úvahách o kroji v Pojizeří jsme často odkázáni na rekonstrukce podle popisu písmáků. Ženské kroje si zde přinesly výzdobu z bohatší boleslavské roviny, ale jednoduchost čerpaly z chudšího podhůří. Zástěry se šily z modrého plátna nebo byly bílé s červenou karmazínovou výšivkou. Ta se objevovala i na čepcích, při jejichž výzdobě se užívalo i zlatých dracounů a našívaných imitací českých granátů.

Plzeňsko, Rokycansko

V kraji na sever a severovýchod od Plzně se zřetelně projevují vlivy blízkých středočeských oblastí, nejvýrazněji Podbrdska. V západněji položených místech sílí vlivy německé.

ARCHITEKTURA: V lidové architektuře je třeba zmínit krajovou variantu českého roubeného domu - chalupu s velkými kabřinci (malá šikmá stříška vybíhající nad lomenici). Na Klatovsku se dochovaly špýcharové domy, jaké známe z Chodska, ale i domy hrázděné, které sem pronikaly ze západnějších oblastí osídlených německým obyvatelstvem. Nejhonosněji působí zděné statky plzeňského typu.

KROJ: Kroj rázu střídmějšího ve výzdobě, bohatého ve tvaru. V minulosti byl považován za syntézu českého kroje, o čemž svědčí i využití těchto znaků v kostýmech pro operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.Tvarově zaujme především široká bílá holubice na ženských čepcích, jejíž křídla se od 30. let 19. stol. zvětšují až do šíře ramen, nebo bohatě vrstvené do půli lýtek dlouhé sukně vystlané 15 až 25 spodničkami. Oblíbené byly červené bavlněné fěrtochy - baboráky - s uzoučkými pestrými proužky. K oblečení patřily tradiční červené punčochy, nosívané i na Chodsku, a nízké černé střevíce. Muži měli kroj jednoduchý, v zásadě podobný jiným českým krojům. Nosívali modrý soukenný šat, žluté koženky, vysoké boty, na hlavu si kladli vydrovky z červeného sukna se zlatým střapcem, lemované černou vydrou, na vydrovku pak klobouk.

Praha a okolí

Obyvatelstvo rovinatého, úrodného středu země rychleji než v jiných oblastech království přijímalo vlivy zvenčí, přicházející prostřednictvím Prahy. Docházelo k intenzivnějšímu prolínání městské společnosti s kulturou lidu na venkově, což se projevovalo přijímáním pokrokovějšího způsobu života. 

ARCHITEKTURA: Typické roubené přízemní chalupy si ve středních Čechách dlouho uchovaly starobylý ráz. Celkovým prostorovým řešením připomínají středověké usedlosti. Starobyle působí především zasazení zvýšeného roubeného špýcharu do kamenné ohrady usedlosti, čímž vznikal kontrast tmavé barvy dřeva s obílenou zdí. Dlouhou tradici zde mají i kamenné domy, budované z opuky kladené nejprve nasucho, později pak na hlínu a maltu. Dochoval se, a to až v pražské Ruzyni (!), dokonce typ špýcharového domu. 

KROJ: V minulosti sedláci usměrňovali charakter kultury. Hospodařili často na rozlehlých lánech, měli tedy nejen možnost, ale i tendenci prezentovat své postavení okázalým oděvem. V tak velké oblasti lidový oděv není přirozeně jednotný, liší se v detailech a místní lid jej odkládal poměrně brzy, někdy kolem r. 1830. Ženský kroj z okolí Prahy byl zdobený dokonale vypracovanou výšivkou čepečku, košilky, šněrovačky, sukní, ale i jemných tylových zástěr a trojúhelníkových šátků přes ramena - kosiček. Vdané ženy nosily typický špensr - krátký kabátek s velkým výstřihem a límcem s náběrkami. Mužský oděv brzy přejímal módní prvky. Pro Mělnické ženské kroje se užívalo zlatých výšivek. Mladoboleslavsko neslo styl empíru v siluetě se zvednutým pasem. Pro sváteční chvíle si zde dívky vlasy sčesané do drdolu zdobily "třeslicemi" - jehlicemi z drátků, korálků a flitrů, které se při pohybu třpytivě třesou. Benešovsko si zachovalo více rustikálních prvků a ruční tkaniny.

Mlýny:

Hronův (Hronský) mlýn v Lukavci u Pacova č.p.86 - Dědek, Půlpitel 18.-19. stol.; mlýn zmíněn 1581.

Martinice u Onšova č.p.10 - Zikeš, Půlpitel 18.-19. stol.

Prostřední mlýn v Pelhřimově č.p.130 - Půlpitel, 19. stol. (také na Hamru č.p. 236); mlýn zmíněn 1453

Mlýny v Horní, Kostelní a Okrouhlé Radouni u J. Hradce č.p.10 - Půlpitel, Šebesta, Poláček, Pakosta, 16.-18.stol.

Tomáškův mlýn v Křešíně - Tomášek, 17.-19. stol.

Mlýn v Tismicích - Břečka, 17.stol.

Červený mlýn v Červené Řečici č.p.108 - Zikeš, 18. stol.

Křížkův mlýn v Bláhově Lhotě - Křížek, 17. stol., mlýn postaven 1508

(páter A. Koniáš zde kolem r.1740 pálil kacířské knihy, unikátní dochovaná stavba v majetku rodiny filmaře M. Macourka)

Stehlíkův mlýn u Vysokého Chlumce - Chudomel 17. stol., dříve též Mrdalův

podklad: Gruntovní kniha městečka Maršovice, SOA Praha. text: multimediální encyklopedie, Národopisné regiony Čech a Moravy,   Virtualis 2006.