LINKA, Miloš - pěvec ND

Linka Miloš (1902-1970) – operní pěvec, Zasloužilý člen ND (1960), manžel ruské operní pěvkyně Marie Mustanové (oo 1931). Vystudoval reálku, soukromou školu malování F. Engelmullera, obchodní školu a nastoupil úřednické místo v Praze. Současně studoval 1918-21 soukromě zpěv u V. Viktorina, později (1936) u A. Anceschiho v Miláně. První angažmá získal v Olomouci (1923-25). 1926 pohostinsky vystoupil v ND a byl zde angažován do 1952, kdy odešel do invalidního důchodu. Znovu působil v ND ještě v sez. 1957/58. 1960-62 byl ředitelem opery v Ústí n.L. Během svého olomouckého působení za éry šéfa opery K. Nedbala na sebe brzy upozornil ztělesněním postavy Jaga (Verdi: Otello, 1924). Dosavadní krátkodobé pěvecké školení mu neumožnilo rozvinout hlasové předpoklady: jeho mohutný baryton se vyznačoval silou a svěžestí. Divadelní provoz v Olomouci mu ukládal studovat a zpívat velké dramatické úkoly (Holanďan, 1925, Wagner: Bludný Holanďan, 1925, Kníže Šujskij, Dvořák: Dimitrij, 1925, Kienzl: Evangelista,1926). V úlohách Jaga, Barona Scarpii (Puccini: Tosca) a Lamingera (Kovařovic: Psohlavci) hostoval v ND. Do ND byl přijat pro obor hrdinného barytonu v němž zpočátku alternoval s V. Novákem. Šéf opery O. Ostrčil však záhy postřehl, že velké úkoly by mohly ohrozit další L. hlasový vývoj a začal mu přidělovat menší role, zejm. z české tvorby, na nichž mohl postupně rozvíjet své pěvecké vlohy i herecký talent (Mícha, Smetana: Prodaná nevěsta; Budivoj, týž: Dalibor; Radovan, týž: Libuše). Teprve úloha Knížete Šujského prokázala, že L. hlas je nejen zvukově průbojný a nosný, ale získává i na výrazové tvárnosti a rozmanitosti. Už v Olomouci, a potom i v ND, se L. zaměřoval na interpretaci různých typů intrikánů, které zůstaly na dlouho spojeny s jeho osobitou interpretací. Pěvecké školení v Itálii (1936) mu napomohlo zlepšit hlasovou techniku a rozšířit tónový rozsah směrem k sytým hloubkám. L. vytvořil (i po 1945) ještě řadu velkých dramatických i lyrických rolí barytonového oboru (Čajkovského Oněgin). Ve 20. a 30. letech byl častým hostem mimopražských i zahraničních operních divadel. Vystupoval ve Východočeském divadle, v SD Brno, SND Bratislava, v Olomouci, ve Španělsku, v Bulharsku, v Itálii, v Jugoslávii a v SSSR. Stal se též vyhledávaným pěveckým pedagogem.

Fotografie z osobní složky Miloše Linky,  Archiv Národního divadla v Praze.