Nižší šlechta: panoši, rytíři, vladykové, zemané...

Zde uvádím erbovní rody, jež považuji za členy svého rodopisnného vývodu nebo za rody nějakým způsobem spřátelené. Potomci některých z nich byli svobodníci v krajích Čáslavském, Bechyňském a Kouřimském (kromě Kamarétů, Pravětických, Lukaveckých a Vojslavických). 

 

Jenšík z Ježova

rytíři, původně společného rodu s Jenšíky z Radvánova, ne tedy jak uvádí Otto. Nobilitován byl Adam Jenšík z Ježova r. 1572, kdy mu byl propůjčen erb s jelenem majícím krk probodnutý nožem. Tito Jenšíkové pocházeli nepochybně od Ondřeje Jenšíka z Radvánova a z Velkého Ježova.

 

  Desky zemské, 1552

Jenšík z Radvánova a na Daměnicích,

jméno šlechticů, kteří byli původně jednoho rodu s Jenšíky z Ježova, ale erby svými s nimi se rozešli. Ondřej J. z R. a z Velkého Ježova a Jan J. z R. na Daměnicích r. 1543 vložili si opět do desk zděděné statky své, půl dvora v Ježově a v Daměnicích, jak zboží to již po 30 let byli drželi. R. 1541 byli do druhého stavu rytířského přijati Jan, Prokop, Martin, Matěj a Jakub bratří Jenšíkové Jan a Adam bratří Jenšíkové vložili si do desk r. 1545 Radvánov a Nahořany, jak je po otci devět let drželi. Jan J. z R. koupil si r. 1555 dvůr v Daměnicích, po nichž se potom psal Janem st. na Daměnicích r. 1556, jakož i bratr jeho Adam a syn Jan ml. z Daměnic. R.1615 drželi Zikmunt a Martin strýcové J-ové 7 lidí poddaných v Daměnicích a Prokop J. z Radv. seděl na Radvánově. Na konci téhož století r. 1600 oženil se Tomáš J. z R., syn nebožtíka Jana, s Alžbětou vdovou po Matěji Zdeňkovi ze Zhoře. Martin, syn Jiřího a Alžběty, svobodníkův ze vsi Radvánova, vzal si Markétu, dceru Jana Synka, svobodníka z Lomné, Václav byl družbou r. 1717.  Jenšíkové oblíbili sobě v XVIII. stol. německé jméno von Rothfahn a vymřeli ještě v tom stol. Klř.

Poznámka: Je tomu trochu jinak - rod Jenšíků z Radvánova měl ve znaku páva s rozloženým ocasem a se třemi zlatými ptáčky na větévce na helmici. Rod Jenšíků z Ježova vzešel původně z Radvánova, který je tedy kolébkou obou rodin. Zakladatelem větve z Ježova se stal patrně Ondřej Jenšík z Radvánova, který se v Ježově usadil natrvalo. Naproti tomu Prokop Jenšík z Radvánova se zakoupil v Daměnicích již r. 1499. Samotný rod z Radvánova má patrně původ v Janovi z Radvánova, vyskytujícím se r. 1410 a pak r. 1454 jako poručník jisté osoby. Není zatím jisté, zdali se jedná o stejného člověka.

Jenšíkové měli své zboží vložené v DZ již před požárem (1541), poté učinili obnovený vklad "tak jak toho byli v držení po předcích svých"... Zajímavé je též přijetí do rytířského stavu v roce 1541, ovšem podle studie Dr. Holeyšovského došlo k této události již v roce 1536. Jenšíkové byli spřízněni s vladyckými rody: Z Hrachovic, Ze Smyslova, Z Řísnice.

 

  Nákres Mazaný/Jenšík/Pohnan

Mazaný ze Slavětína,

příjmení staročeské rodiny vladycké, prvotně dědinnické, z Hrachovic, jež se usadila ok. r. 1536 ve Slavětíně za Pacovem. Majestátem ze 4. led. 1559 propůjčen erb bratřím Václavovi, Jiříkovi a Martinovi, totiž modrý štít a na něm pták kos černé barvy, maje nohy, pazoury a nos zlaté, točenici a přikryvadla modrá a černá a bílé péro nad helmou. Ač od stavu vladyckého přijati nebyli, přece druhdy si jako vladyky vedli, majíce dvory v Hrachovicích, Slavětíně a Zmyslově, také se připomínají v titulářích (r. 1589 Bohuslav, Jindřich, Václav a Václav). R. 1603 žili Jeronym, Jan a Václav, r. 1615 Václav a Vilém, r. 1619 Oldřich a Mikuláš, bratří, z nichž onen ještě r. 1630 žil. Jan byl v l. 1640-44 purkrabím na Strakonicích. Po XVII. stol. podrželi statky své v Hrachovicích a Slavětíně. Slib dědičné poddanosti jako rytíři učinili r. 1673 Jan Kryštof, r. 1681 Jiří (sed. v Slapsku) a r. 1690 Václav Ferdinand (v Praze a Hříškově), †r. 1712 ve Smečně. R. 1719 zemřel Antonín, lejtenant, r. 1727 Jiří, r. 1735 Rosina, vdova, majíc stáří 100 let. František Josef žil u Mladé Vožice (†r. 1758). Jako rytíři připomínají se r. 1786 bratří Bedřich, Jindřich a Karel, o jichž potomstvu se paměti nedostává. Sčk.

Vyobrazení erbu v Renzově genealogické sbírce a udělení predikátu (1559), fond Saalbuchy, NA.

Poznámka: Nejstarší zmínku o tomto rodě mám zatím z roku 1523, kdy se v berním soupisu poplatnictva připomíná Jiřík Mazaný. Mazaní byli spřízněni např. s Pravětickými, Holejšovskými a s Rašovci z Rašovic. V 18. století i s Čejky z Olbramovic (Kočka - rody Unhoš'tské).

 

Holejšovšký ze Slavětína, Holejšovský z Holýšova,

jsou vladykové čeští jednoho erbu s Mazanými ze Slavětína, kterýchžto obou rodin praotcové, Jan Holejšovský a Václav, Jiří a Martin bratří  Mazaní, obdrželi r. 1559 predikát ze Slavětína a erb, který se takto vypisuje. Štít modré nebo lazurové barvy, v němž kos pták černé barvy k pravé straně štítu obrácený vzhůru stoje se vidí; nad štítem kolčí helm, na kterémž točenice s rozletitými feflíky a přikryvadly nebo fafrnochy modré nebo lazurové barvy, nad tím nade vším péro pštrosové bílé nebo stříbrné barvy stojí. R. 1622 Mikuláš a Oldřich bratři Mazaní ze S. ve Slavětíně dvůr drželi a Adam Holešovský ze S. seděl na dvoře Holešovském, všichni na Čáslavsku. H-ští ze S. odstěhovali se do Chmelného ve farnosti borovnické, kde drželi dvory svobodnické a přestali užívati predikátu. V nejnovější době potvrzen Holejšovským erb a predikát jejich ze Slavětína a r. 1884 již obojího užívali. Mazaní ještě r. 1736 ze Slavětína se psali. Klř.

Poznámka: Holejšovské pojilo příbuzenské pouto s Mazanými zřejmě už před nobilitací (1559). Vlastimil Holejšovský je ve svých Svobodnících pokládá za potomky Chvala z Pohnání, který se později dostal k držení Protivína. Patrně však nejstarším Holejšovským byl dědiník Ondřej, který se zakoupil na poplužním dvoře v Holýšově v roce 1455 (DD) a měl syna Petra, který byl zřejmě otcem Jana (Pacovská městská kniha 1533). To byl zřejmě Jan, nobilitovaný roku 1559 s bratry Mazanými, snad šlo o bratrance (?). Alois Jirásek ve své povídce "Ze zlatého věku v Čechách" snad vypráví o Janovi Holejšovském (Kolešovském z Kolešova) a naznačuje, že působil ve službách rodu "Gryspek z Gryspachu", který měl člena v Tajné radě císaře Ferdinanda I. a v kanceláři pro něj pracoval jeden z bratrů Mazaných. Je tedy možné, že k nobilitaci Jana Holejšovského došlo přímluvou.
Zajímavá je osoba Anny, ženy dědiníka Ondřeje z Holýšova, která v téže době uplaťnuje svůj dědický nárok na poplužní dvůr a statky v Římovicích u Vlašimi a to po jejím zemřelém otci Bohuslavovi (+1454). Bohuslav z Římovic se patrně vyskytuje už r. 1414 v zápisném kvaternu Desek dvorských, kde Záviš z Ostrova zapisuje Vaňkovi z Ostrova 100 kop (dluh ?) na zboží v Římovicích. Tento latinský středověký zápis, psaný nejspíše bastardou, se mi dosud nepodařilo celý rozluštit. Zajímavé je to v tom, že podle prof. A. Sedláčka tito vladykové z Ostrova u Kondrace pocházeli ze zchudlé větve pánů z Dubé. Stejného erbu s Benešovici byl např. Prokop z Ostrova (1387). Další nevyjasněná postava je Ondřej Keřský z Paběnic a z Římovic, hejtman sirotčího vojska v bitvě u Lipan (1434). Tento vladyka a účastník Čáslavského zemského sněmu byl snad strýcem Anny z Římovic.

 

Pohnan z Pohnání (nákres viz. Mazaný+Jenšík),

příjmení staroč. rodiny vladycké, jejíž erb byl modrý štít se stříbr. lilií a klénotem tři stříb. péra. Původiště ves Pohnání u Tábora. V XV. stol. rozdělili se na dvě větve. Chval (+1494) dostal se ok. r. 1470 v držení Protivína a potomci jeho psali se Protivínskými z Pohnání. Týž statek držel po něm (1506) Petr Chval a r. 1530 Mikuláš a Jaroslav bratří, když pak od nich vyplacen byl, držel tento (1544-67) Skočice a Klokočín. Onen prodal r. 1567, tento držel po něm (1572 atd.) Beneš, bezpochyby jeho syn, avšak prodav jej také, seděl r. 1585-87 v Budičovicích. Žil ještě r. 1589 a tehda také žil Chval, jenž bydlil v Týně n. V. Ti byli poslední té větve. Předky druhé větve byli (1436) Petr ze Bzavé a Ctibor z Pohnání. Potomek jednoho z nich byl Ctibor, jenž se psal Pohnan a r. 1556 se ženil s Kateřinou Čabelickou ze Soutic. Soucasně žil Václav, jenž držel Čenovice. Václav a Petr bratří, jsouce již toho rodu poslední, přijali (26. dub. 1593) Pavla Ledeckého za erbovního strýce, a když to majestátem (27. říj. 1593) potvrzeno psal se tento [Pohnan] z P. Týž koupil r. 1601 Sebestěnice, jež zase r. 1605 prodal, r. 1615 seděl v Sirakovicích a zemřel někdy po r. 1620 zůstaviv dcery Barboru a Veroniku, které statek Sirakovice r. 1626 prodaly. Sčk.

Poznámka: Chval z Pohnání dostal se kolem 1454 k držení Holýšova (výprosou ?). Jeho ženou mohla být Anna, která se psala z "Holejšova". Chval pravděpodobně přijal nějakého příbuzného (bratra či švagra) do nedílu na Holýšov, aby po jeho smrti majetek nespadl na krále (odúmrť). Je možné, že jeho potomci, resp. jeho bratra či švagra, psali se z Holýšova.  V deskách zemských není dalšího záznamu, byť šlo o statek manský, možná tedy zůstal v držení stále jednoho rodu. Nasvědčuje tomu i fakt, že bratři Holejšovští r. 1544 přiznávají, že "drží dvůr poplužní po dobu 50 ti let po svém otci a strýci" (...po předcích svých), tato doba se až překvapivě kryje s úmrtím Chvala z Pohnání (1494). Nejnovější výsledky bádání tomu však nenasvědčují, zápis v Deskách dvorských z roku 1457 jasně naznačuje, že Holýšov kupuje dědiník Ondřej se ženou a patrně Chval je prodejcem toho zboží, později se přesouvá na čerstvě nabytý Protivín. Ondřej z Holýšova snad právě umírá koncem 15. století a jeho vnuk Jan může být jeden z bratrů, který r. 1544 přiznává své dědictví v Holýšově.

 

Pravětický z Radvánova a Vokachynic,

příjmení staročeské rodiny vladycké, která pocházela z Radvanova u Ml. Vožice a nějaký čas držela čásť Pravětic u Načeradce. Erb: na štítě hlava bradatá, nad helmou mezi dvěma řemdihy tři ohnutá péra. Z rodu toho pocházel Florián P. z R., jenž sloužil pánům Hradeckým a byl v l. 1572-77 purkrabí na Telči K přímluvě svých pánův obdržel majestát (21. květ. 1575) na potvrzení svého rodu a erbu. Zemřel r. 1587 a pohřben u sv. Jakuba v Brně. Bratranec jeho snad byl Petr (1573), jenž s manž. Kateřinou roz. Kyndlíkovou z Oksenšteina vyženil dům v Pardubicích. Sčk.

Poznámka: Rod, jež se usadil v Uhrech, ale ožebračený byl a uchýlil se na Moravu (?). O příbuzenství k jiným rodům z Radvánova zatím nic nevíme.

 

Pravětický z Pravětic,

přijmení staročeské rodiny vladycké, která se tak psávala po tvrzi a vsi Pravěticích u Načeradce. V držení tohoto statku byli r. 1454 bratří Jan a Václav, v l. 1492-1505 Hynek a pak ok. r. 1530 Šťastný, jenž jej prodal (1545) obci táborské. Týž koupil potom Stěžery, na nichž ještě r. 1578 seděl. Bratří Adam a Hynek, kteří r. 1589 drželi Stěžery, byli bezpochyby buď jeho synové nebo vnukové. Hynek zemřel r. 1607 a Jiřík, jenž r. 1615 s Adamem seděl na Stěžerách, bylbezpochyby jeho syn. Tento Jiřík propadl r. 1623 svou polovici Stěžer. Adam zemřel r. 1627 a syn jeho Hynek, ač oba byli účastni povstání, ponechán v držení své poloviceStěžer, kterouž, nemohajíudržeti, prodal Dorotě P-ké roz. Ledčárce ze Sionu (1628), po této pak týž statek se dostal v držení cizích rodin. Hedvika P-ká držela r. 1631 Sudličkovou Lhotu a zavírá známou nám řadu členův tohoto rodu. Sčk.

Poznámka: Nikde není jakákoli zmínka o příbuzenském vztahu k Pravětickým z Radvánova, vzdáleném pouhých pár kilometrů od Pravětic.

 

 

Rašovec z Rašovic,

příjmení rodiny zemanské, která se nazývala po vsi Rašovicích u Mladé Vožice. Prvotně byli živi jako svobodníci, ale majestátem z 18. srp. 1546 obdařeni Ondřej a Jakub erbem a titulem (omylem psáno »z Rašovce«). Ondřej držel s bratry Přibíkem a Jakubem půl dvora v Rašovicích a kromě toho od r. 1544 také čásť Křtěnovic. Rašovice drželi s Michalem a strýcem jeho Janem. Václav, syn Ondřejův, držel dům na Táboře, který r. 1550 prodal, koupiv r. 1549 Vesce. Žil ještě r. 1562, kdež prodal rybník Starostu. Jiří (bratr jeho) přijat s Václavem a strýcem Jakubem r. 1554 do stavu vladyckého, seděl v l. 1556-63 v Rašovicích. Jiný bratr Jan (†1569-70) koupil dvůr v Milhosticích a za to prodal (1574) dvůr svůj v Rašovicích Václavovi Pařízkovi, též držel do r. 1567 dvůr ve Křtěnovicích. Po Václavovi (†1570) zůstali synové Jan a Jetřich, kteří drželi společně Vesce. V l. 1585-98 seděl Jetřich v Chlumu a Jan ve Lhotě. Z vladycké pošlosti připomínají se potom r. 1628 Oldřich, 1671 a 1679 Jindřich. Ostatní členové této rodiny zůstali mezi svobodníky. Rozdílní od této rodiny byli Rašovcové z Ježova, jichž vlastni příjmení bylo Mládek, a byli erbovní strýci Jenšíkův, a zase jiný rod Rašovští z Posvátné Lhoty. Sčk.

Poznámka: Rašovci byli v polovině 16. století spřízněni s Jenšíky.

 

Zmyslovský, Oustějovský, Kocourovský z Radvánova,

tyto rody jsou velice zapeklité. Mohli to všichni býti Jenšíkové z Radvánova, kteří se však odlišili v průběhu času podle svých sídel, tedy Zmyslov, Ústějov (dříve Aušť) a Kocourov. Nicméně Paprocký v Diadochu 1602 píše, že: "Austějovští jsou vládyky rodu starožitného" a skutečně někde je spatřujeme od druhé poloviny 14. století (R. Cikhart, 1922). Buďto jsou vyjímkou, nebo se jedná o shodu jmen (a v tomto případě se tedy nejednalo o predikát).

 

Zálezský (Zmyslovský ?) ze Zmyslova,

příjmení erbovní rodiny. Majestátem d. 2. dub. 1536 dostali erb Jan starší Zmyslovský, Jiří [Zálezský] Jan a Bohuslav Lhotkové, aby se psali ze Zmyslova. Týž byl přijat r. 1543 do stavu rytířského a vložil statek svůj v Zálezlích v obnovené dsky zemské. Potomek jeho Jan prodal r. 1567 týž statek usadiv se před tím v Chvatlině Hořejší, kdež se oženil s Kateřinou Mírkovnou ze Solopisk (†1582). Po něm se připomíná (1589 a 1594) Karel. Potomci, jak se zdá, žili v XVII. a XVIII. stol. v Mladé Vožici píšíce se jen Záleský. Sčk.

 

Lhotka ze Zmyslova, Lhotka se Smyslova

prvotně také dědiníci. Král Ferdinand udělil (1536) Janovi st. Zmyslovskému, Jiříkovi Záleskému, Janovi a Bohuslavovi, bratřím Lhotkům, majestát, aby se psali ze Zmyslova, a erb: štít na příč rozdělený, vrchní polovice bílá; ve spodní červené u spodku 3 zděné vršky, v nichž stojí borovice vzhůru až k vrchu štítu, přes které vršky mimo borovici zajíc vyskakuje, přikr. bílá a červená, jako klenot bílé péro pštrosí. Jan a Bohuše sed. na Kahlovicich a Lhotce a Jiřík sed. na Zalesí přijati pak na sněmu r. 1543 do stavu vladyckého. Jan vložil si ve desky r. 1550 Lhotku a Kahlovice, dvory, které měl po otci Janovi, a Bohuslav držel dvory v Mitrovicích. Na Lhotce seděl pak Adam (1567 atd.), v Mitrovicích r. 1556-89 Bohuslav a v Nasavrcích r. 1556 Jan (1572 atd. mladší), v Nasavrcích r. 1582 atd. Mikuláš. Poslední na Lhotce byl Jan, jenž ji prodal r. 1609. V XVI. a XVII. stol. se rod tento dosti rozvětvil. Petr (1649 atd.) vyženil s Dorotou Jenšíkovou Radvanov, který se pak dostal synu Jiříkovi, sám držel Ústojov (†1686). Druhým jeho synem byl Jan Vilém na Ústojově. Jiří provdal r. 1694 dceru svou Ludmilu za Bedřicha Jeníka z Bratřic, jemuž pak Radvánov prodal (†1713). Jan Bohuše a Václav Sylvestr, kteří ucinili r. 1698 slib dědičné věrnosti, byli bezpochyby synové Jana Viléma. Jan a Václav (†1733) drželi Ustojov, ten pak měl Václav sám a po něm syn František Josef, jenž učinil r. 1733 slib dědičné věrnosti. Týž seděl později v Červ. Újezdě, kdežto Ústojov se dostal r. 1738 Ferdin. Antonínovi, synu n. Jana Bohuslava, a ten jej r. 1753 prodal. R. 1763 prodala slečna Marie Anna a r. 1765 dotčený Frant. Josef své dvory v Červ. Újezdě a od té doby zboží pozemského neměli. Jan učinil r. 1769 slib děd. věrnosti. V tituláři vydaném r. 1786 připomíná se dotčený Frant. Jos. a synové jeho Jan Josef, Jáchym Pavel (oba oficírové) a Prokop Václav, ředitel dolů v Banátě, dotčený pak Jan (1769) žil také a měl dva syny. Jan Josef oženil se s Antonií Vidršperkovou, po níž peníze zdědil (1805). Od té doby nedostává se o nich zpráv, ač lze za to míti, že někde mimo svou vlast žijí. Sčk.

Poznámka: Příjmení "Lhotka" se vyskytuje na Dolnokralovicku a na Mladovožicku hojně od 17.století, většinou se jednalo o svobodníky. Žili zde rovněž Lhotkové ze Lhotky a z Babčic (rod doložený od začátku 16. století), z něhož patrně pochází svobodníci Lhotkové, neb Zmyslovští užívali dlouho predikátu a dosáhli rytířského stavu. Jeden čas vlastnili tvrz v Radvánově (?).

 

Sudlice z Hrachovic,

příjmení několika rodin staročeských rozličné krve: 1. Vlad. z Hrachovic (u Tábora), z nichž Diviš držel v l. 1531-36 dvůr v Pohnání. Statek ten drželi r. 1546 bratří Jan a Mikuláš. Onen zůstavil syny Jana (od r. 1554 v Horních Hrachovicích) a Jarolíma, kteří r. 1559 polovici Pohnání prodali Ondřejovi, synu Mikulášovu. Tento zemřel před r. 1574, zůstaviv syny Václava, Jarolíma a Adama, z nichž první ještě r. 1582 držel dvorec v Pohnání. Usadil se r. 1595 jako pekař na Novém městě Praž. a žil ještě r. 1615. Potomci některého z předešlých byli snad svobodníci Sudlicové, kteří žili v XVII. stol. v Bendově Záhoří a v XVIII. stol. v okolí Mladé Vožice.

Připomínka: Dcera Víta Sudlice z Hrachovic se provdala za nějakého Jenšíka z Radvánova. Snad i příbuzenského pouto s Mazanými, původně v Hrachovicích.

 

Žehart z Nasavrk, Žehart z Nasevrk,

vladycký rod připomínaný v 15.-16. století. Spřízněn s Jenšíky z Radvánova.

 

Kamarétové ze Žirovnice (nákres u "vysoké šlechty")

jméno vládyk českých, kteří z rodu Lukavských z Lukavce na Čáslavsku pocházejíce na Žirovnici u hranic moravských se usadili a odtud příjmí si oblíbili. Za erb měli svrchní pravou nebo levou modrou čtvrť štítu stříbr. a na helmě lov. trubku. Zdeněk a Zbyněk ze Žirovnice měli při druhém kaplanství kostela onšovského podací právo r. 1410. Zbyňkovi otci a Janu. jeho synu zapsal r. 1418 Markvart z Pořešína na svém zboží Pořešínském 100 kop. Jan byl horlivým přívržencem Táborův a odpovědníkem Oldřicha z Rosenberka, jehož hrady Třeboň a Nové Hrady s lidem svým Táborům pomáhal obléhati. V l. 1424 a 1425 zaručil se za veškerou stranu Táborskou ve příměří s tímto vůdcem katolíků v jižních Čechách a zastupoval obec Táborskou v její při s obcí Pražskou. Jemu po boku stál věrně Mikuláš Sokol z Lamberka. Když se Táboři vypravili do Rakous na víno, oba řečení vládykové s nimi jeli a s hojnou kořistí domů se vracejíce r. 1431 od Rakušanů poraženi byli. Aby si Jana  získal, král Zikmunt zapsal mu ves Tehov r. 1436, kterýž zápis dědil po něm strýc jeho Zbyněk mladý., jenž ho postoupil Jetřichovi z Miletínka. R. 1452 svědčil ještě Jan ve kšaftu Oldřicha z Hradce, ale již r. 1467 Zbyněk, strýc nebožtíka Kamarýta, prodal zahradu při Horách Kutných. Purkart, snad syn Janův, koupil r. 1437 hrad Kámen a prodal jej r. 1456 bratřím Trčkům z Lípy. Jako otec Jan k Táborům, tak Purkart syn horlivě stál k Jiřímu Poděbradskému a r. 1448 Prahy s ním dobýval, r. 1449-50 byl odpovědníkem knížete Saského a r. 1452 nového krále v Praze volil. R. 1464 byl dvořanem v králově družině. Nepochybíme zajisté, když Purkarta vyhlásíme také za slavného toho kolce Kamaryta ze Žirovnice, jenž o korunovaci v Krakově r. 1447 veliké slávy a cti v kolbě došel, že nad jiné nade všecky vyhrával a tak darován krásnými záponami, prsteny, koňmi a jinými mnohými věcmi. Diviš K. ze Ž, nástupce Purkartův na Žirovnici, měl s manželkou Ofkou z Vojslavic tři syny: Prokopa, Zbyňka a Jana, v jejichž prospěch r. 1485 matka jako poručnice Žirovnici s příslušenstvím prodala Václavu Vencelíkovi z Vrchovišť. Z nich známe jen Jana Kamarýta ze Žirovnice, komorníka při deskách zemských r. 1538. Dle Vlasáka jsou prý bývalí svobodníci Kamarytové v Alberovicích a Chmelné v okresu kralovickém potomci našich Kamarétů ze Ž. Klř.

Připomínka: Janův otec Zbyněk vs. Janův strýc Zbyněk mladší a ještě po r. 1452 žijící ? Pěkný obraz turnaje - boje Kamaréta ze Žirovnice a Jana z Jenštejna spatřuje se v obrazárně píseckého hradu, jedná se o cennou nástěnnou malbu.

Vlasák se v závěru patrně mýlí i když obdobně mezi svobodníky např. "zanikli" Sudlicové z Hrachovic či Rašovcové z Rašovic. Otto pojednává, že v Alberovicích drželi tvrz Kamarétové ze Ž., nicméně se asi jednalo o dědiníky zcela jiného rodu, kterým se říkalo po dvoře Kamarýtovském, tj. Kamarýtové (Sedláček). Původně vlastnil tvrz Kamareith z Prahy (šlechtického rodu z Rovin ?) - r.1543. Ještě více otazníků do věci přináší zápis z Kačerova. Kamarýtové se ujímají dvora po Kačerovských (Petr Kač. 1548 po předcích svých) a Jan Kamarýt z Kačerova, zvaný Kačerovský je r.1603 povýšen do šlechtického stavu (A.N.Vlasák - okres dolnokralovický v Čáslavsku).

 

Lukavecký z Lukavce,

příjmení starožitné rodiny vladycké, která se psala po Lukavci (v. t. 1.). Erb: štít modrý a v něm pravé pole bílé, horní vykrojené, nad helmou černá trubka. První jejich známý předek byl Zdeněk (†1409) a pak bratří Zdeněk a Petr, kteří obdrželi r. 1421 zápis na Lhotici. Onen dostal r. 1436 majestát iia Lhotici, byl r. 1440 na sjezdě vých. krajů v Čáslavi a žil ještě r. 1462. Syn jeho byl Petr. Tohoto bezpocliyby synem byl Jan (1492 atd.), jenž byl r. 1495 hejtmanem na Lipnici a před r. 1535 zemřel. Vrstevnici jeho byli Zdeněk (1509 purkr. na Lipniei, pak držitel Hůrky), Tristram (1519) a Štylfrýd (1524 na Chotýšanech, ktere pak syn jeho Jetřich prodal) V XVI. stol. bylo z toho rodu několik pošlostí. A. Lukavecká pošlost. Po Janovi zůstali synové Jindřich, Jan, Adam a Štylfrýd. Tento koupil (1543) s bratrem Adamem polovici Lukavce od Bedřicha L-ého a druhou polovici měli po otci. R. 1544 skoupil jej Štylfrýd celý a zemřel r. 1578 bezdětek, odkázav jmění své manželce Dorotě L-ké ze Solopisk, po níž mělo spadnouti na bratra Adama. Tento (řeč. starší) ujal z dědictví po Regině z Otradovic Kamberk a nemaje z manž. své Anny z Malovic dětí odkázal (†1589) Kamberk manželce a po smrti její potomkům Jetřichovým a Onšov strýcům z pošlosti Hněvkovské. Jindřich, bratr jeho, ujal po Regině Onšov a zemřel také bezdětek, tak že statek jeho spadl na Štylfrýda a Adama. B. Hněvkovská pošlost: Bedřich prodav svůj díl Lukavce (1544) držel Hněvkovice, k nimž přikoupil Všebořice a Radikovice. Zemřel ok. r. 1572 (manž. Anna Myškovna ze Žlunic). Synové Trystram, Jan, Adam a Mikuláš podělili se r. 1574. Adam a Mikuláš dostali po polovici Hněvkovic, ale v l. 1580-82 své díly prodali. R. 1589 zdědili všichni čtyři Onšov. Při dělení dostal Trystram Bílé Martinice a Horky, držel též Nové Martinice, jež r. 1596 prodal, a r. 1598 prodal také Bílé Martinice. Zemřel r. 1620, zůstaviv syna Albrechta, jenž r. 1622 zabit. Bratr jeho Adam (mladší) zemřel, tuším, před r. 1589. Mikuláš držel polovici Onšova, koupil r. 1605 Všebořice, prodav Onšov. Všebořice mu r. 1623 zabrány a jen skrovný díl r. 1638 dcerám pojištěn. Jan (později starší, pak nejstarší) držel od r. 1574 za díl Kounice a od r. 1589 polovici Onšova, ale prodal r. 1611 Kounice. Zemřel r. 1618 zůstaviv z manž. Anny Žofie z Tetova (kromě dcer) syna Ferdinanda Karla. Tento prodal ok. 1622 Onšov a seděl pak v Budči. R. 1624 pojal Elišku Šatnou z Olivetu, ale již r. 1625 zemřel. C. Soutická pošlost: Zdeněk L. držel r. 1524 Hůrku a měl syny Petra, Prokopa a Jetřicha, z nichž tento záhy zemřel. Bratří ti drželi Tupadly a onino dva prodali r. 1533 Vrbku a r. 1538 i Tupadly. Petr zemřel před r. 1544 bezdětek. Bratři jeho měli potomstvo. Prokop měl syny Jana a Jetřicha. Onen (napřed starší, pak nejstarší) získal statek Paběnice a po Jetřichovi (†1581) dědil Zbislav, r. 1584 koupil Kluky, prodal r. 1584 Bezděkov a r. 1586 Vesce. Zemřel r. 1599 (manž. prvá Mandaléna z Olbramovic †1595, druhá Kateřina Hrabaňka z Přerubenic). Kluky a Paběnice dědil po něm Jetřich z druhé pošlosti. Dotčený Jetřich, bratr Petrův a Prokopův, držel statek Soutice a z manželky Johanky z Lípy měl syny Zdeňka a Jetřicha, kteří si r. 1544 vložili zase Soutice ve dský zemské. Jetřich, jak se zdá, brzo zemřel, a Zdeněk přikoupiv k Souticům něco drobných statků zemřel před r. 1581 zůstaviv z manž. Elišky z Nebovid 8 synů, z nichž dva záhy zemřeli. Soutice spravoval nejstarší Jetřich a koupil r. 1597 Nesmířice. Zdědiv Kluky a Paběnice, držel je jen několik měsíců (†1599). Zůstavil jedinou dceru Žofii. Ostatní bratří prodali r. 1599 Třebešice. Petr koupil r. 1602 statky Kluky a Paběnice od neteře své Žofie, koupil r. 1617 Třebešice, které prodal r. 1620 manž. Johance z Dobřenic, a též Kluky prodal. R. 1623 odsouzen k manství a po jeho bezdětné smrti spadly Paběnice na krále. Jan (mladší), bratr jeho, držel statek Chlum, kterýž r. 1604 prodal. Soutice ujal bratr jeho Matěj, jenž je r. 1623 prodal a ok. r. 1630 zemřel. Z osmi dotčených bratří žádný synův neměl. D. Kamberská pošlost; Po Štylfrýdovi Chotyšanském zůstal syn Jetřich, jenž zchudl, ale synové jeho: Štylfrýd, Krištof a Smil, dědili Kamberk po smrti Anny L-ké z Malovic a Lukavec po strýci Adamovi. Krištof držel statek Studený a zemřel před r. 1600 bezdětek. Z bratří jeho držel onen Lukavec a Kamberk a tento Křesín. Smil žil ještě r. 1622. Po Štylfrýdovi vyskytuje se v držení Lukavce (1615) Mikuláš mladší (manž. Anna Benigna ze Skuhrova), jemuž týž statek r. 1623 zabrán. R. 1628 se vystěhoval a r. 1640 žil v Lešně. Kamberk držel Jetřich Adam, jenž z manž. Lidmily Kristiny Dobřenské (†1646) zůstavil syny Karla Lva a Václava Frant., z nichž tento s manž. Sabinou Kunou roz. Lukavskou z Lukavice držel statek Zubří a Kameničky.-Poslední toho rodu byl Zdeněk Šťastný (†1663), jenž s manž. Saloménou Studeneckou z Pašiněvsi (†1663) prodal statek Hraběšín klášteru sedleckému. Ščk.

Připomínka: Nejstarší známí členové rodu - Dluhomil z Lukavce, vyskytující se r. 1365 a Slávek z Lukavce, ještě před tímto rokem. Jejich vztah není znám.

.......................................................................................................................................................................................................

 

Podblanické svobodnické rody (ve stručnosti čeho jsem se dobral, budu rád za vaše poznatky nebo konfrontaci)

 

O všech níže uvedených rodech máme písemné zprávy v Deskách zemských a ve Knihách svobodnických uložených v Národním archivu v Praze. Využíváme i fondy České komory, Staré manipulace, dále Českou finanční prokuraturu a katastry.  Čerpáme z edic pramenů, z berních rejstříků, ze soupisu poplatnictva krajů a z jiných seznamů svobodníků. Z literatury jsou cenné zejména Sedláčkovy Hrady a zámky království českého, neboť nás odkazují i na středověké prameny, např. Desky dvorské.

 

BUŘIČ Z BRADÁČOVA - starý svobodnický rod v Bradáčově od r.1639, značně se rozvětvil v 17. století (Dolní Světlá), nevím, jak se dostal do Bradáčova, nemám o něm starších zpráv

 

ČÁP - původně poddaní v Miřeticích, Jakuba Čápa roku 1674 propustili z člověčenství Václav Lhotka z Kunějovic a Jan Lejčko z Miřetic

 

LEJČKO Z MIŘETIC, LEJČEK/LÍCEK ZE DVORCŮ A Z LEJČKOVA (podrobněji bude doplněno) - nejstarší dědiníci se připomínají v roce 1543 ve vsi Dvorce, v 17. století svobodníci Lejčkové na Podblanicku (Miřetice, Kuňovice atd). V Miřeticích žijí dodnes.


MARTÍNEK a rody ze Chmelné - svobodníkové Martínkové se objevují až těsně po roce 1600, Chmelná skýtá zajímavý rodopisný svobodnický potenciál.  Poplužní dvory v ní drželo mnoho starých rodů, např. Ptáček (asi od 15.stol.), Holejšovský (od 1658) nebo vladykové z Chmelného (14.-15. stol.), o kterých bohužel nevím, zdali po sobě zanechali potomky. Je třeba důkladně prostudovat Desky dvorské i Desky zemské, abychom našli případné zápisy o prodeji dvorů. Nicméně nechce se mi věřit, že by se Martínek vynořil ve Chmelné jen tak z ničeho, je dosti možné, že se psali po někom jménem Martin (snad byl Jiřík Martínek 1603 příbuzný s Martinem Jiříků uvedeném v soupisech svobodníků 1557), aby se odlišili od ostatních příbuzných (nebo měli menší díl rozděleného dvora, můžeme spekulovat), tedy jejich předkové tam mohli žít už dávno před tím. 

poznámka: ve Chmelné se v 16. století nacházelo asi 5 svobodnických usedlostí (Vaniš), na kterých seděli Ptáčkové, Dokošové, Bíbové, Jíšové, Martínkové, Muchové a Přitasilové, v polovině 16. století, kdy si dědiníci opětovně vkládali své zboží do Desek zemských, vyskytují se zde prakticky jen přízviska typu: "ze Chmelné" či  "z Chmelného" a je nesnadné rozlišit jednotlivé rodiny. Přízvisko, nebo možná i predikát "z Chmelného"  se vyskytuje už v mnohem starších světských pramenech, zejm. v Deskách dvorských. V Atlase pečetí A. Sedláčka spatřujeme např. pečeť (erbu lilie) Chvala ze Chmelného, i když se asi jedná o Chmelnou u Nové Cerekve a výše uvedený zeman byl ve službách pánů z Rožmberka. Nevím, zdali se jedná o příbuzenství s pozdějšími svobodníky ve Chmelné. Pokud zde někdo bádáte, uvítám Váš názor.  V současnosti reším tuto problematiku se zkušeným badatelem - docentem Krajníkem, kterému tímto velice děkuji za mnohé pracně vybádané informace.

Okres Dolnokralovický v Čáslavsku od A.N. Vlasáka (1885), obsahuje mylné informace o Chmelné. Např. příbuzenství Ptáčků ze Chmelného a staršího rodu "Ze Chmelného" není podloženo. Ani v deskových zápisech není žádná zmínka o tom, že Ondřej Ptáček ze Chmelného měl syna Václava.  Stejně tak  je prameny nepodložená teze, že se ve Chmelné později "usazovaly rody z jiné šlechty domácí, např. Kamarýtové". 

 

MILOŠOVSKÝ - z Milošovic, příbuzenství v Kounicích a v Čejticích, spřízneni se Sezemskými. Vavřinec Milošovský byl držitel gruntu o 120 korcích, který se po jeho smrti (1643) rozdělil na tři díly a v Berní rule a SPPV se připomíná jeho  syn Šimon. Nejstarším doložitelným předkem bude asi dědiník Václav z Milošovic, neb Vacek z Milovic, který se zakoupil na poplužním dvoře v Milošovicích r. 1529 a o osm let později přikoupil další svobodství od Blažka ze Sezemic. Roku 1585 byli bratři Martin a Ondřej z Milošovic obviněni z mordu člověka ručnicemi.

 

PŘIBYL - svobodníci v Římovicích, kde se usadili v polovině 17. století, původně se jednalo asi o Čermáky ze Slavětína (Mikuláš Čermák, později Přibyl v Římovicích - KSV).

 

RŮŽEK ZE LHOTIC, RŮŽEK Z ROVNÉHO (podrobněji bude doplněno) - vladycký rod připomínaný v v roce 1498 (Jiřík z Rovného u Pelhřimova), podle R. Cikharta Rovné u Českého Krumlova (Jan 1510, kancléř v domě Rožmberském), později (1530, 1542) svobodníci Růžkové na Podblanicku (Chmelná, Růžkovy Lhotice, Bernartice, Miřetice, Malovidy atd), kteří se velice rozrostli a zůstávají v kraji dodnes.

poznámka: Růžkové ve službách Rožmberků pocházeli z jiné větve

 

SEZEMSKÝ - jejich předkové se patrně psali Sezemští ze Sezemic (zaniklá obec u Zruče nad Sázavou) a seděli na Pertolticích u Zruče nad Sázavou (zmínky z let 1529-1542). Drželi rovněž Budy a na přelomu 16. a 17. století snad i dvory v Bernarticích. V 18. století se značně rozrostli a vyskytují se v Otročicích, Chmelné, Kuňovicích a jinde. Na začátku 17. století dostali se v držení gruntů v Alberovicích, původně se psali jako "Matějkové ze Sezemic" nebo dokonce "Matějkové z Čejtic", kteří šacovali statky v Milošovicích. Ve sbírce papírových listin AHMP se mi podařilo objevit pečet Pavla Sezemského s vyobrazením srdce (1674).

 

ŠTECHER - vyskytuje se od 17. století zejména v Milošovicích a v Bernarticích, snad je zde vazba na dědiníky "z Milošovic", kteří se připomínají již v roce 1529 (DZ 1529/1541) ?

 

VILÍMOVSKÝ - svobodnický rod z Brzotic, do něhož spadá Matěj Vilím, jeho milosti císařské starší svobodník v kraji Čáslavském, člen vizitační komise, která prováděla soupisy Berní ruly 1653/1654 a také účastník mnoha svobodnických kšaftů a záležitostí. Nejstarším předkem rodu byl Jiřík Vilém, který žil v roce 1554 v Jetřichovci a již v roce 1591 už seděl na svobodství v Brzoticích (snad pozdější č.p.17). Podoby zápisů: Vilím, Vilímů, Vilímovský, Vilímový, Brzotický, Dvořák.

...w Getrzychowie wsy na kteremz gedniem nieze psany Girzik Wylem (...) sedii a na druhem Mateus Slaboch..., 1554 DZ

 

VOŠICKÝ, VOKŠICKÝ - rod známý ve Studeném od roku 1601, kdy se k držení poplužního dvora dostává Václav Vokčšický. Později se vyskytují svobodníci toho jména v Kačerově a v Bernarticích na Dolnokralovicku.  Do kraje přišli se svým pánem..........z Vokšic u Hořic, který jim za věrné služby udělil svobodné dvory a propustil je z člověčenství.

 

ZICH (ZYCH) Z KUNĚJOVIC (KUŇOVIC) A MIŘETIC - Zikmund z Miřetic byl bohatý držitel tří poplužních a kmetcích dvorů v Miřeticích a v Kunějovicích, který obnovil vklad do Desek zemských v roce 1542 a přiznal své dědictví "po otci a dědovi svým Vaňkovi Kršnákovi" (návaznost na Kršnáky z Božetína ? Mareš Kršnák - hejtmánek sirotčího vojska v bitvě u Lipan 1434). Statky nabyl jeho otec Jeremiáš od Zachariáše z Ostrova r.1463 a zmíněný děd Kršnák od Markvarta z Blanice (před r. 1454). Je však možné, že zde vypadla jedna generace, neboť v obnoveném vkladu se uvádí "po Václavovi Jeremiášovým otci jeho", což se dá interpretovat rovněž jako po Václavovi, synovi Jeremiáše. Zikmund byl naživu asi ještě v roce 1563, tudíž v lepším případě se narodil před r.1500. Jeho otec vlastnil dvůr v Miřeticích již r.1463, tedy narodil se jistě před r.1440 a i když to není nemožné, 60 let je ve středověku příliš dlouhá doba na jednu generaci. Potomci Zikmunda byli svobodníci Zichové. // V roce 1430 se z Miřetic píše jakýsi Vaněk a v erbu má dvě supí hlavy.  Tyto měly ve znaku panské rody z Vlašimi a posléze Jenštejna, příbuzenství s arcibiskupy Janem z Jenštejna a Janem Očkem z Vlašimi !

 

(odkazy zatím stručně)

 

Literatura:

R. Cikhart: Staré rody selské na Táborsku

V. Davídek: Staré usedlé rody selské

J. Halada: Lexikon české šlechty I.-III.

V. Holejšovský: Svobodníci v Holýšově

A. Jirásek: Ze Zlatého věku v Čechách

V. Kočka: Unhošťské rody erbovní

M. Kolář, A. Sedláček: Českomoravská heraldika

Kolektiv autorů, NA: Desky zemské Království českého

Kolektiv autorů: Lukavec  v proměnách století

V. Král: Heraldika

J. Macek: Jagellonský věk v českých zemích - šlechta

P. Mašek: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti

V. Müller: Svobodníci

M. Mysliveček: Erbovník 1, 2

M. Paprocký: Diadochos 1602

J. Pouzar: Podblanickou minulostí

J. Petráň: Benešovsko-Podblanicko

E. Procházková: Načeradec. Dějiny městečka a okolních obcí

A. Sedláček: Českomoravská heraldika II.

A. Sedláček: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty

A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého - XII., Čáslavsko

A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého - IV., Vysočina Táborská

J. Straka: Z Táborské knihy černé

J. Tywoniak:

A.N. Vlasák: Okres Dolno-Kralovický v Čáslavsku

 

Články:

J. Holeyšovský: K původu rodu Jeníků z Bratřic

J. Holeyšovský: Jenšíkové z Ježova

J. Holeyšovský: Počátek svobodnických knih

V. Holejšovský: Královští svobodníci a jiní lidé svobodní

J. Jenšíková: Jenšíkové z Ježova

F. Marat: Soupis poplatnictva 14 krajův království Českého z r. 1603

V. Pešák : Berní rejstříky z roku 1544 a 1620

A. Sassmann: Královští svobodníci na Táborsku

A. Sedláček: Svobodníci, dědiníci a nápravníci r.1550

P. Sedláček: Zemské desky v Čechách od konce 18. století

F. Teplý: Zánik královských svobodníků

F.X. Tvrdý: Soupis královských svobodníků vnitřních Čech z roku 1789

J. Vaniš: Svobodníci na Podblanicku v letech 1550-1620

 

Edice, katastry a jiné:

Beneš, František, Berní rula, sv. 11. Kraj Čáslavský, II. díl., Praha: SPN 1955.

Burdová, Pavla: Desky zemské Království Českého, Praha 1990

Haasová-Jelínková, Marie, Berní rula, sv. 18. Kraj Kouřimský, I. díl.,  Praha: SPN 1952.

Klímová, Helena (ed.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Kouřimsko, Národní archiv, Praha 2008

Sedláčková, Helena, Zahradníková Magda (eds.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Bechyňsko, sv. 1-3, Státní ústřední archiv, Praha 1997

Zahradníková, Magda, Štrejnová, Eva (eds.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Čáslavsko, Státní ústřední archiv, Praha 1999

Fiala, Michal; Krejčík, Tomáš, Erbovní listiny Archivu národního muzea, Praha 2001

Profous, Antonín, Místní jména v Čechách - Jejich vznik, původní význam a změny. Česká akademie věd a umění. I. 1947, II. 1949.

 

Archiv český

Časopisy Společnosti přátel starožitností českých

Desky zemské království českého - Kvatern trhový běžný černý 1541-1542 a kvatern trhový běžný červený
1542-1543, ed. A. VAVROUŠKOVÁ, Praha 1935, 1941

Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka

Památky archeologické a místopisné

Pod Blaníkem - vlastivědný čtvrtletník Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví

Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum - Pozůstatky desk zemských  království českého r. 1541 pohořelých - ed. J. EMLER, Praha 1870-1872

Sborník vlastivědných prací z Podblanicka

 

Zdroj kreseb, vyobrazení a fotografií: Nejstarší svobodnická kniha, NA Milady Horákové, Praha 6; Milan Mysliveček: Erbovník 1,2,panoptikum symbolů, značek a znamení; Vlastimil Holejšovský-svobodníci v Holýšově 1942.. Zdeněk Martínek, František Zeman-Lukavec v proměnách století: Lukavečtí z Lukavce. Jaroslav Holeyšovský-Jenšíkové z Ježova, HERALDIKA; pečetě: viz. hl. stránka. DZ Větší, NA Milady Horákové, Praha 6.. Text: Ottův slovník naučný (kolektiv autorů).